Den plný etapovek. Celkem tři.

Naši vedoucí obdrželi do svých chytrých telefonů sadu fotografií z nedaleké obce Vřesovice a my je museli všechny najít a udělat u nich společnou fotografii na důkaz, že jsme ji našli.

Etapovka V osidlech Ontaria čekala po poledním klidu. Každý tým měl svoji vývěsku, kterou se snažil uchránit před fotografiemi (lepítky) ostatních týmů, a naopak se snažil co nejvíce lepítek dostat na vývěsku soupeřů.

Etapovka zřejmě na utahání dětí. Štafeta, kdy od nejmladšího jsme běželi s pytlem a každý člen do něho postupně přidával polínka. To by nebylo nic náročného, kdyby se neběhalo z kžížku dolů a nahoru.

Etapovka poslední, hra již známá pro mnohé z nás: Jdeme na výlet a zkouška toho jestli si zabalíme potřebné věci.

Co dodat. Čekal nás návštěvní den a dopolední hra byla více než příhodná. Naším úkolem bylo, v kotlíku co nejrychleji vymydlit celé mýdlo. Pěnu jsme někteří měli až za ušima a tak nás drazí rodičové nemuseli moc umývat.

Večer si pro nás ještě vedoucí nachystali turnaje v přehazované a fotbálku a několik lanových překážek.

Sotva se trošku sešeřilo, před jídelnou vyrostlo improvizované filmové plátno a bylo promítání doplněné i o popcorn.

Tradiční program.

Tři skupiny. Tři cíle o třech obtížnostech – Buchlov, Cimburk, Zikmundovky. Vše se obešlo bez potíží a všichni došli

Po výletě nám ještě zůstalo dost síly na Mafii, kdy se každá družina snažila získat co největší výpalné na „ochranu! Svého obchodu, před ostatními mafiemi.

Den začal jako každý jiný, ale nakonec byl plný zajímavého programu.

Převážení družiny pomocí vorů, které představovali dva nejmenší členové družiny. Hledání čísel od 1 do 50 štafetově. A to bylo z normálu všechno skoro všechno.

Přijela k nám totiž záchranka. Tábor byl rozdělen na tři části a každá nejprve absolvovala trošku teorie první pomoci, ale především jsme si hned vše vyzkoušeli. A ve druhé části Kika měla otevřenou zlomeninu holenní kosti a dokonce ji z ní stříkala krev. Na první pohled skutečné zranění, naštěstí už na ten druhý, kdy se Kika smála, bylo jasné, že je to jen velmi dobře maskovaná rána.

Sotva jsme skončili před svačinou, už se v jídelně chystalo vystoupení věhlasného kouzelníka Šmeliho, který z ničeho vytahoval hrdličky, králíka a z bezedné krabice několik budíků, šátků a spoustu dalších věcí, které tam rozhodně vidět nebyly. Drobná kouzla s kartami, šátky míčky. Rozhodně to stálo za to.

Po večeři ještě zbyl čas na hledání hada a probíhání do tábora pod palbou papkoulí.

Večer jsme obdrželi papír a barvičky jen ty, které byly na ostrově, co jsme předcházející den získali. A měli jsme namalovat krajinu, kterou asi Vláďa a Vincek uviděli, když poprvé náhledy do Země nikoho.

Speciální poděkování patří Městu Bučovice, které nám přispělo částkou 15.000Kč na zdravotníky. Děkujeme.

Ráno, výšlap na Horu sv. Klimenta. Na cestě „tam nahoru“ jsme se museli schovávat, abychom nebyli odhaleni probíhajícími zvědy.

Po obědě jsme si zahráli běhací Člověče, nezlob se! a několik štafet s balónky plné vodou a hru s krásným názvem – Namoč se co nejvíc. Nic těžkého. 6 stanovišť, na každém kostka a hrníček. Hodím liché, musím se polít a běžet dál. Hodím sudou? Jen běžím dál. A tohle celé štafetově. Naši vedoucí to ovšem měli trošku složitější. Kdykoliv hodili lichou, tak se polili a museli se o jedno vrátit. Jo, nasmáli jsme se.

Po sváči jsme běhali po lese, hledali jednoduché obrázky a snažili se vybraným umělcům z družstva popsat co jsme viděli a oni to museli namalovat.

Po véči pak nastal boj o nadvládu na jednotlivými ostrovy, kterou jsme získali větším množstvím našich papkoulí trefených do ostrovu. Některé ostrovy byly pojmenovány podle barev a co to znamenalo, jsme se dozvěděli až následující den.

Den plný rolí.

Role novináře:

Úkol dne: Všichni by rádi věděli, co se ve vašem oddíle děje. Vytvořte proto nástěnku a během tábora ji aktualizujte. V každé volné chvilce jsme tedy přemýšleli, vymýšleli, tvořili a upravovali.

Role ztroskotance:

Dopoledne jsme ztroskotali na pustém ostrově a bojovali v nepříznivém počasí o holý život. Jedna bouře střídala druhou, tak stále budovat chýši, která nás ochrání. Do toho zajišťovat oběd pro přeživší a v poslední řadě získávat speciální předměty ve vraku lodi, které nakonec určili konečné pořadí.

Role doktora:

Jako lékaři, jsme se snažili zachránit své pacienty, kteří nutně potřebovali transfuzi. Naši snahu však hatili velmi agresivní viry, kteří naši krev infikovali a my ji tak museli znovu získat.

Role archeologa záchranáře:

Našlo se poslední vejce velmi vzácného exempláře vyhynulého tvora a my jej museli získat z velmi nebezpečného místa, které pohltilo vše co tam přišlo.

Role pohádkáře, malíře či herce:

Namalovat či předvést jednu pohádku není tak snadné jako na ně koukat. I přesto jsme se nasmáli při našich výtvorech a divadelních etudách.

Den ve znamení souboje pexes vs. bomb. Hrálo se na tři kola.

Kolo I.:     Ponožkové pexeso vyzvalo na souboj bombu v táboře.

Kolo II.:    Běhací pexeso proti Zakódované bombě, kdy jsme museli najít na deseti stanovištích jednotlivé číslice. Občas stačilo místo jen najít, ale většinou jsme museli splnit i jednoduchý úkol.

Kolo III.:  Pexeso v lese s pexesožrouty vs. Pyrotechnik s přenesením nebezpečné výbušniny, která se při neopatrném pohybu aktivovala.

Skóre 3:3. Neprodlužovalo se. Jen Anglie vyhrála na penalty

Táborový teploměr nad ránem ukazoval pouhých 6°C. Snad už brzy bude pořádné teplo

Ráno opět etapovka – Cesta strachu. Celá družina musela projít minovým polem. Někdy se zadařilo projít přes více polí na jeden zátah. Jindy jsme na jednom poli vybuchli vícekrát.

Dopoledne vyplnil turnaj v přehazování papkoulí přes čáru a po obědě nás čekalo hledání skrýše u strakaté kočky. Hra, která měla jasná pravidla a vypadala na krátkou záležitost, se hodně protáhla, když některé týmy skrýš ne a ne najít.

Po svačině konečně voda. Zatím však jen z lodí. Hned bez zkoušky jsme dostali pádla a vrhli se do přetahování.

Večer pak ještě Game of horns – dostat krále do kruhu, aby „zatroubením“ oznámil svoji vládu.