Sobota 16.7. – den poslední
Nejsmutnější den.
Úklid, balení a odjezd.
A za rok snad zase.
Děkujeme všem, kteří nám dopřáli přízeň po celou dobu našich malých reportáží a snad nám ji zachováte i do dalších let.
Za celý organizační tým – DĚKUJEME, BYLI JSTE SUPER!
Pátek 15.7. – den čtrnáctý
Dnes nás čekalo finále celotáborové hry. Proběhnout bludištěm a najít tak cestu ven. Na začátek jsme dostali opravdové bludiště, ze kterého jsme vyčetli první informace co dál. Získali jsme od hlavního vedoucího seznam míst, na kterých najdeme zašifrované zprávy. Hned jak jsme je měli, museli jsme je vyluštit a poskládat je do správného pořadí. Tím jsme získali číselný kód. Následně jsme museli v časovém limitu projít azimutovou trasu a když jsme na jejím konci byli včas, uslyšeli jsme telefonní vyzvání. Po přijmutí hovoru jsme měli nahlásit kód a barvu družiny. Ten kdo to všechno zvládl nejrychleji, stal se vítězem poslední etapy, která byla bodována dvojnásobně.
Odpoledne proběhlo vyhlášení výsledků a každá družina obdržela plný pytel odměn. Stejně tak byli odměněni nejlepší v úklidu stanů a nejlepší družina za pomoc v kuchyni.
Pak už jen následovala příprava táboráku, který byl opět po roce vyšší než hlavní vedoucí.
Čtvrtek 14.7. – den třináctý
Ráno nic neobvyklého. Dopoledne jsme vyrazili rybařit. Ovšem nikoliv do místního rybníka, ale do lesa. Po lese se nacházelo několik druhů mořských živočichů. Některé z nich se dali prodat legálně místní rybářské firmě, ale některé byli chráněné a dali se prodat pouze nelegálně na černém trhu. Během rybolovu jsme byli kontrolováni mořskou hlídkou, když jsme ale dodržovali pravidla lovu, nemuseli jsme se ničeho bát. Pokud jsme ale lovili nepovolená zvířata nebo lovili nadměrně, dostali jsme pokutu. K tomu všemu se zde ale vyskytovali ještě piráti, kteří nám náš úlovek ukradli celý.
Po poledním klidu jsme se vydali sesbírat „zákeřné sošky“ které se museli sbírat v určitém pořadí a každou následující musel jít hledat nový člen z družin.
Po svačině jsme se opět pohybovali za hranicí zákona a stali jsme se převaděči uprchlíků. Někdy se nám podařilo převést významného uprchlíka a za něj jsme mohli získat až trojnásobek bodů.
Během odpoledne se asi 20 z nás vydalo na boj čísel proti stejně početné skupině z hodonínského tábora. Klání skončilo nerozhodně. Potom jsme je ještě umluvili na „šišákovnu“ a pořádně si to rozdali. A zde už jsme měli lehce navrch.
Středa 13.7. – den dvanáctý
Ráno a opět déšť. První hrou tak bylo klasické Bingo. Každý z nás si vyplnil a nechal potvrdit hrací kartu. Zalezl do stanu a čekal, až bude vylosováno nějaké číslo, které má na kartě.
Než jsme dohráli, přestalo pršet, a tak jsme vyrazili na Finskou stezku. Na ní jsme nalezli spoustu předmětů, ale ty co jsme najít měli, zůstali našim očím nějak skryté. Prý tam bylo i ramínko, lžíce nebo badmintonový košíček.
Do oběda pak byly ještě družiny rozděleny na dvě skupiny 1. s dobrou pamětí a rychlými běhy a zbytek. Ta první měla za úkol přenést zprávu co nejrychleji a co nejpřesněji pouze za pomocí své paměti a druhá vytvořili mozaiku na táborové téma.
Po poledním klidu jsme obdrželi nesmyslný text, který však po získání klíče, začal dávat smysl. Vyrazili jsme na 6 orientačně významných míst v okolí tábora, kde byly zašifrovány úkoly, které jsme museli splnit. Svačinu jsme stihli zase jen tak tak.
Během ní se před jídelnou nachystali členové týmu Biketrial Kyjov, kteří nám ukázali své dovednosti v jízdě v překážkách na jejich kolech bez sedátek. Měli jsme pak i možnost si jízdu na takovém kole sami, a kdyby nezačalo pršet, asi by ani neodjeli. Počasí nám opět nedopřálo táborák, a když už se ukázal DJ Carlito, tak spustil svoji mjůzik šou.
Úterý 12.7. – den jedenáctý
Budíček probudil do deštivého rána a jednotlivé hry se na programu dne lehce přeházely. Nakonec se sluníčko umoudřilo a vylezlo zpoza mraků.
První hra tak začala pískáním. Chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, že je to morseovka. Po jejím vyluštění jsme si vyzvedli několik „součástek“ a měli jsme z nich vyrobit co nejvyšší věž, která zůstane stát alespoň 15s bez naší pomoci. Menší členové družiny měli svoji věž namalovat.
Mezi tím se na chatce č. 5 se objevila velká hrací plocha na Scrabble. Vždy proti sobě soutěžili dvě družiny. Kapitáni si museli pro písmenka posílat své členy do blízkého okolí tábora a následně skládat co nejhodnotnější slova.
Po obědě se ještě dohrával Scrabble a ostatní družiny pak po dvojicích vyrazili do lesa po stopách trestance Motýlka, který se snažil ze svého vězení uprchnout. Hra připomínala klasický knižní gamebook, kdy na konci každé zprávy bylo několik možností, kam jít dál. Svačina se musela trošičku posunout, protože některé hlídky po cestě „umřely“ a musely vyrazit znovu.
Po svačině začalo pršet a olympiáda s netradičními disciplínami se tak konala pod střechou. Družiny nominovali své členy na jednotlivé disciplíny, mezi kterými nechyběly: Ponorky a lodě, Piškvorky, Překážková dráha s míčkem ne lžíci, skok v gumákách a kabátu, závod v přehození ponožek, skok snožný s cihlou v ruce, sprint se svázanýma nohama ve slalomu z kuželů či zatloukání hřebíku nebo v pojídání suchého rohlíku na čas.
Počasí se neumoudřilo a místo táboráku tak den zakončilo promítání filmu Labyrint, při kterém snad každý chroupal popcorn.
Pondělí 11.7. – den desátý
Budíček a rozcvička jak na vojně patří k sobě tak, jako žloutek a bílek (nic proti Štěpovi ;)). Hned po ranních povinnostech jsme vyrazili do lesa vyrobit si své „nádobíčko“ na první hru druhého týdne. Byla to golfová hole. Následně všechny družiny vyrazili na lesní hřiště, kde je čekalo 8 jamek. Jen ty greeny mohly být střiženy více na krátko.
Po obědě, jsme za pomocí nápověď vyluštili šifru a začali vyrábět vlajky, transparenty a skládat pokřiky na skandování na turnaj týmů ve fotbálku.
Po svačině jsme se stali lovci africké zvěře, kdy skupiny museli nejprve ulovit vedoucí družin a teprve potom mohli lovit vzácná zvířata aneb vedoucí.
Před večeří jsme vytáhli bílá trika a připravili si je na batikování. To za nás naštěstí udělala Anička a tak jsme se mohli nachystat na večerní diskotéku.
Neděle 10.7. Den devátý
Už od rána se všichni těšili na své návštěvy. Ale ještě než tomu tak bylo, jsme se vydali na turnaj s hodonínským táborem. Hrála se hra podobná baseballu, jen s drobnými odlišnostmi. Na to, že jsme hru vůbec netrénovali, tak jsme nedopadli vůbec zle. Na oběd jsme už byli v táboře, kde už čekalo pár netrpělivých rodičů.
Až do večeře byl v táboře celkem klid. Kdo chtěl, mohl se jít koupat, svézt se na lodičkách, skákat na trampolíně nebo si zahrát deskové hry.
Večer jsme pronášeli „indiánské dítě“ do tábora to byla poslední hra návštěvního dne.
Sobota 9.7. – Den osmý
Tradiční den na celodenní výlet.
Na ranní nástup už jsme přišli připravení, malý balíček s jídlem (kus salámu s chlebem, perník a jablko), batůžek, nějakou tu korunu a láhev s pitím. Rozdělili jsme se do tří skupin (prý podle výkonnosti) a vyrazili jsme.
Tábor – Osvětimany – Dlouhá řeka – Buchlov – Stupavské louky – Ocásek – Klimentek – Tábor
2. skupina
Tábor – Kameňák – Zavadilka – Cimburk – Klimentek – Tábor
3. skupina
Tábor – Čertův kámen – Zikmundovy skály – Osvětimanské skály – Trpasličí město – Osvětimany – Tábor
Všechny skupiny, bez jakýkoliv problémů, své trasy zvládly a do tábora se vrátili přibližně ve stejný čas. Ve zbytku dne jsme si zahráli badminton, fotbal a odpočívali na večerní diskotéku.
Pátek 8.7.- den sedmý
Dnešní den by se dal shrnout názvem Predátoři a dravci.
Dopoledne nás čekali Predátoři. Snad každá nás by měl rád červený ocásek značící nejsilnějšího predátora 4.stupně. Začínali jsme ale všichni na dělníkovi a museli jsme sbírat kuřátka a nosit vodu abychom získali obilí. Když už jich bylo dost, naše královna jednoho z týmu vybrala ten snědl ochucený chléb a poskočil v vývojovém (potravním) řetězci výš a mohl jít lovit další zvířata jako medvědy, skot a další. Mnozí z nás se nedostali ani na predátora 2. stupně a dost jich bylo sežráno nejvyšším neboli vyřazeno ze hry úplně.
Po poledním klidu jsme vyrazili do smrkového lesa kousek od tábora, kde jsme si měli nanosit zásoby ze šišek. Byli jsme však přepadáváni a pokud jsme o lup přišli, museli jsme obejmout strom a odříkat básničku: „Lumpové zloději, nechtě mě být, jdu si pro zásoby, musím je mít!“
Po svačině jsme vyrazili do nedalekých Vřesovic, kde na místním fotbalovém hřišti byla připravena letová ukázka dravců a sov. Dozvěděli jsme se o každém z nich nějaké informace a potom je viděli i při lovu. Na závěr jsme si mohli jednoho i potěžkat na ruce.
K večeři nás čekal Hamburger von Puff & Company.
Tento dravý a divoký den zakončila diskotéka.
Do šestého táborového dne nás začala budit hudba z reprobeden, poté se ozvalo pronikavé pískání oznamující definitivní konec noci, budíček a brzkou rozcvičku. Každá družina se rozhýbala pod přísným okem vedoucího a pak povinně přes koupelnu na dobrou, sladkou snídani. Na nástěnce se objevily výsledky z předchozích dnů, tak jsme se všichni nedočkavě šli najít, kdo je první a kdo musí zabrat. Na ranním nástupu jsme se zasmáli při vyhlášení „táborového prasátka“ (čeho moc – toho moc). Poté vedoucí dne řekl stručný popis, co nás dnes vše čeká… prý toho bude hodně. A opravdu.
Celé dopoledne zaplnila jediná hra. Na stanovištích jsme plnili jednoduché úkoly a získávali předměty nutné do dalších her toho dne. S polednem jsme zahnali hlad rizotem a konečně hodinka volna – polední klid. Sluníčko svítilo a lákalo nás k vodě, ale vedoucí jako jeden odmítali. Koupání nakonec přišlo na začátku odpoledního programu. Zde půlka tábora hrála hru stavění věží a druhá se chladila u vody. Někteří se dokonce navlékli do záchranných vest a vyrazili s pádlem na vodu. Další z mnoha her bylo překonání na netradičním dopravním prostředku – koštěti, území střežené slepými draky. Spoustu sil nám vzala běhací hra, kdy v proklatě krátkém časovém limitu jsme sbírali mince a nosili je do „domečku“. Jak začalo slunce zvolna klesat k obzoru, hráli se hry spíše logické, strategické.
Po večeři následoval neobvykle brzo večerní nástup. Dozvěděli jsme se průběžné výsledky odehraných her. Po nástupu nejmladší z nás vyrazili pod dohledem vedoucích na výlet, na Klimentek. Starší zbytek tábora vyšel o chvíli později a setkali jsme se všichni až v cíli. Zde jsme mohli obdivovat nově opravenou zvoničku, která vznikla díky úsilí několika našich táborových vedoucích. Na zpáteční cestě jsme proklouzli kolem Rmutů (tvorové, které člověk nechce ve tmě, v noci, v Labyrintu potkat). Po návratu do tábora, bylo již tolik hodin, že jsme vyčistili zuby a unavené nohy nás odnesli rovnou do spacáků. Za zvuků spícího lesa jsme proklouzli do říše snů.
Petr
