Kriminálka Vřesovice 14. – 16. 4. 2017

Bylo krásné ráno, když jsme se jako každý před víkendový pátek sešli na bučovickém vlakovém nádraží. Tentokrát však ne odpoledne, ale již ráno. Přišlo nás osm a jelikož jsme na nikoho nemuseli čekat, jen vlak čekal na nás, jsme se rozhodli vyrazit vstříc dobrodružstvím, které si pro nás tentokrát připravili ve Vřesovicích – jak nečekáné.

Přes jeden vagon jsme se mohli vidět s naší druhou částí družiny, již zastupovali „Slavkováci“. Bylo jich celkem dvanáct a i ti přispěli k dobré náladě.

Po nezbytné době, kdy jsme museli vyčkávat na autobus či jít pěšky do tábora, jsme konečně stanuli před „Bránou“, ta byla mimochodem o víkendu opravena do původního táborového stavu, a doplnili jsme náš stav o dva „Kyjováky“.

Hned na úvod se agenti představili a zahráli pár her na upevnění právě získaných jmen (přezdívek) kolegů do jejich paměti. Následovat měl lítý boj o chatky. Bohudík k němu nedošlo, neboť ubytování v chatkách určili vedoucí.

Po rozdělení chatek jsme se naobědvali, protože hlad se u nás netrpí a díky našemu kuchaři, je toto slovo takřka nadávka.

Následovalo přezkoušení dovedností v terénu. Konkrétně rozdělat a udržovat oheň a zvládnout přepálit provázek v určité výši. Jakmile se to zdařilo všem týmům, vyrazili na krátkou procházku, jejímž cílem se stala Nová louka. Toto půvabné místo bylo doposud na mnoha víkendovkách opomíjeno, ale jsme rádi, že jsme se tam opět mohli podívat, zvláště když zde agenti našli pár stop, které jim později pomohli najít osobu, kvůli které sem jeli.

Úkol splněn, ale odpočinout si nemohli. Tři agenti z jejich řad byli zraněni a nutně potřebovali odnést do tábora. Přižili všichni.

Po zbytek dne v případu dále nepokročili a vyplnili jej klasickými hrami na upíry nebo policajty a zloděje. Když už se mnozí chystali jít spát, v tom jeden z agentů dostal zprávu o tajném sjezdu dvou mafiánů a jejich poskoka.

Tam, kde lišky dávají dobrou noc, se všichni agenti ukryli za co jen bylo možno se skrýt a napjatě poslouchali o čem, že si to ti mafiáni vlastně povídají. Po zjištění zásadní informace, se opět pokusili nenápadně odplížit k základně, kde na ně čekala již zasloužená odměna v podobě zubního kartáčku a pokřiku: „Za 5 minut večerka.“

Druhý den byli agenti maličko rozlámáni z jejich dvoulůžkových postelí a tak dostali při rozcvičce co proto, aby na postel ani nepomysleli..

Hned po snídani se agenti připravili proniknout do nepřátelské základny, kde je čekala výhra v podobě cenných informací. Bohužel, ani jeden bezpečnostní systém mafiánů nepřelstili. Byli opravdu daleko, ale lasery nastražené po celém objektu nedokázali překonat.

V tuto chvíli to s agenty vypadalo opravdu bídně, naštěstí se objevil kuchař a obědem všem spravil náladu. Aby po vyčerpávající misi nešli znovu rovnou do tak těžkých podmínek, tak si dali jen jeden malý kondiční trénink v podobě hry, která se mohla zdát dosti podobná hře piškvorky. (Tic tac toe.) Tahle hra našim agentům šla velice dobře. Určitě prospěla také jejich logickému pochopení. Následovali další procvičovací aktivity spojené s mrštností a rychlostí.

Trénink byl zakončen snahou některé družiny najít a přinést sejf dříve než skupina druhá, případně jej získat do své moci.

Den třetí – poslední. V toto oblačné ráno si nikdo neposteskl nad tím, že má doma lepší postel. „Zajímavé“. Po krátké rozcvičce a dobré snídani, kterou byly makové, jablečné a tvarohové záviny s kakaem, jako pro pořádný agenty, se agenti vydali plnit poslední mise.

Předposlední úkol již skoro proškolených kriminalistů, bylo dostat důležitou zprávu o pobytu mafiánů z místa činu do svého tábora pomocí štafetového předávání dané správy.  Dalším úkolem je konečné poražení mafie. Ta měla neskutečně kvalitní obranu svého paláce na kopci, nicméně naši agenti ji dokázali po dvou hodinách dřiny prorazit. Mafie padla, ale agenti byli příliš vyčerpaní, než aby se dokázali naplno radovat. Jediné co je povzbudilo byl vynikající oběd, po kterém následoval úklid tábora a odjezd domů.

Slavkovští agenti přislíbili účast i na dalších akcích a my je taky doufám všichni znovu rádi uvidíme.

Předvánoční Vřesovice – Malý princ

Víkendová akce s tématikou Malého prince proběhla od 9. do 11. prosince 2016. Vše začalo srazem na nádraží v Bučovicích. Během cesty do Kyjova jsme se losem rozdělili do čtyř družin a naše víkendovka začala netradičně již v Kyjově

První hra „Nakresli mi beránka“ všechny moc bavila. Cílem každé družiny bylo mít co nejvíce nakreslených beránků od kolemjdoucích lidí. Někteří v naší prosbě poznali, o co se jedná a skutečně nám podle předlohy namalovali krabici s dírou. Hru ukončil příjezd autobusu směr Vřesovice. Po večeři následovala hra „Kdo žije na jaké planetě?“, která pro nás znamenala chodit podle slepé mapy okolí a zapsat si, kdo na zakresleném místě bydlí (Byznysmen, Piják, Ješita, Lampář, Král, Zeměpisec). Když každý tým našel všechny obyvatele a byli jsme všichni na základně v jídelně, tak nám vedoucí předčítal knížku Malý Princ, abychom se ještě více vžili do příběhu a něco o obyvatelích planet zjistili. Vlastně každá hra, která následovala, byla uvedena úryvkem z knihy. Poté následovali pexeso a deskové hry přímo s tématikou Malého Prince.

Sobotní ráno začalo snídaní (vánočka s medem) a pak hned první denní hra na tématiku Lampáře. Dozvěděli jsme se, že žije na planetě, kde se střídá den a noc po 30s. Naším týmovým úkolem bylo sníst pytlík piškotů, ale střídal se den a noc (po 30s), kdy ve dne jsme jedli a přes noc jsme museli mít otevřenou pusu a takto se to střídalo, dokud v každém týmu nesnědli poslední piškot.

Další hra byla na téma Byznysmena, kdy jsme se vžili do jeho role, jak počítá svůj majetek, v podobě běhací hry, kdy jsme závodili, kdo najde dříve následující číslo v posloupné řadě.
Po kratší pauze přišel čas na jinou hru. Na place bylo umístěno 5 stoliček. Na každé ležely kostky a skleničky. Ty byly na každém dalším stanovišti o něco větší než na předešlém. Po příchodu ke stanovišti každý vypil svoji sklenici a následně hodil kostkou. Když padla sudá, mohl postoupit k další stoličce s větší skleničkou a proces se opakoval. Pokud však padlo liché číslo, musel se vrátit na předchozí stanoviště. Na posledním stanovišti, se nejprve házelo a potom buď pilo nebo hra končila. Aby ne, když zde již čekala sklenice o objemu 0,4l.

Na oběd bylo další výborné jídlo – svíčková. Tak to tu ještě nebylo. Děkujeme Dejve. Jsme zvědaví, co to bude příště.

Odpolední program začal kreativním malováním sklíček, jakmile jsme měli nakreslený obrys, aby to zatvrdlo, tak jsme šli shánět materiál na další hru, kde měl za úkol každý vyrobit dárek imaginárnímu kamarádovi.
Hned jak bylo hotovo, čekaly nás opět kostky. Tentokrát určovaly, na které musíme jít stanoviště. Jelikož kostka nám většinou nepřála, na některých stanovištích jsme byli i vícekrát. Na naší cestě nás čekala střelba ze vzduchovky, zatloukání hřebíku, tangrami, vázání uzlů, přišívání knoflíku a procházka kolem rybníka. Hra byla na dlouho, takže jsme si pak sedli k rizotu, které bylo na večeři.

Jako překvapení po večeři pro nás byl dort, který dostala jedna z nás na narozeniny.

Mezitím se už setmělo, dostali jsme za úkol schovat ostatním skupinkám jejich sklíčka někde okolo tábora, pak jsme nakreslili mapu, kde se jejich sklíčka nachází.
Poslední aktivitou toho večera bylo pouštění lampiónů štěstí. Každá družinka měla svůj, ale protože jednomu týmu shořel, pustili jsme všichni společně další. Když už nebyli lampiónky na obloze vidět, šli jsme vyčerpaní spát.

Na nedělní snídani jsme dostali makový závin. První ranní hrou byla rozcvička formou hry. Prostě pod Křížek, na Křížek, zase pod Křížek a zase na Křížek tam zakřičet HURRÁÁÁÁÁ. Dali jsme si pěkně do těla.
Na tuto aktivitu navazovala hra „Studna v poušti“, aneb výprava pro naše sklíčka. Podle mapy od jiného týmu, který nám sklíčka schoval.
Pak jsme navštívili planetu, kde žil Ješita. Šlo o jakési „Člověče nezlob se“, kde figurkami byli členové týmu. Svoje týmy řídili nejmladší členové týmu, kteří museli trasou postupovat podle jejich pokynů. Ztížené to bylo Ješitou, který nám naše figurky postupně vyhazoval.
Oběd byl opět příjemným zpestřením dne, tak jako všechna další jídla. Kuřecí řízek s bramborovým salátem nikoho z nás nezarmoutil. Dejv se prostě překonával. Poslední hrou před odjezdem byl: „Odlet letadla“ – štafeta (přihrávání házecího talíře) na předem vytyčené dráze.
Pak už následoval jen úklid a cesta domů :))

« 1 z 2 »

Atlantiďané aneb Paralympiáda

 

Vše začalo jako již tradičně srazem na vlakovém nádraží. Malá drobná změna tu ovšem byla. Jelo nás o kapánek víc, než jsme byli zvyklí z předchozích akcí.

Hned po příjezdu jsme byli rozděleni do družin pod vedením jejich trenérů a následně slupli připravenou rychlou večeři. Na rozehřátí proběhlo několik her v jídelně a hned jak se pořádně setmělo, jsme vyrazili ven. Úspěch především slavily hry na Četníky a zloděje a zhasínání svíček.

Sobota byla v podstatě jedna velká celodenní hra. První větší hrou byl kalíškový fotbal. Byla švanda to sledovat především jako divák. Jak se všichni snažili trefovat do míče a moc jim to nešlo. Pak následovaly dostihy, fotbal mrzáků a další hry v lese a v okolí základny.

V neděli jsme si střihli už jen turnaj v házené a v mezičase Revoluci. Uklidila se základna a celý víkend jsme zakončili nedělní procházkou barevným lesem na bobří hráze.

Doufáme, že si to tam všichni užili. Rádi je uvítáme na další akci již začátkem prosince.

« 1 z 3 »

Labyrint 2016 – závěr

Sobota 16.7. – den poslední

Nejsmutnější den.

Úklid, balení a odjezd.

A za rok snad zase.

 

Děkujeme všem, kteří nám dopřáli přízeň po celou dobu našich malých reportáží a snad nám ji zachováte i do dalších let.

 

Za celý organizační tým – DĚKUJEME, BYLI JSTE SUPER!

Labyrint 2016 – 14. část

Pátek 15.7. – den čtrnáctý

Dnes nás čekalo finále celotáborové hry. Proběhnout bludištěm a najít tak cestu ven. Na začátek jsme dostali opravdové bludiště, ze kterého jsme vyčetli první informace co dál. Získali jsme od hlavního vedoucího seznam míst, na kterých najdeme zašifrované zprávy. Hned jak jsme je měli, museli jsme je vyluštit a poskládat je do správného pořadí. Tím jsme získali číselný kód. Následně jsme museli v časovém limitu projít azimutovou trasu a když jsme na jejím konci byli včas, uslyšeli jsme telefonní vyzvání. Po přijmutí hovoru jsme měli nahlásit kód a barvu družiny. Ten kdo to všechno zvládl nejrychleji, stal se vítězem poslední etapy, která byla bodována dvojnásobně.

Odpoledne proběhlo vyhlášení výsledků a každá družina obdržela plný pytel odměn. Stejně tak byli odměněni nejlepší v úklidu stanů a nejlepší družina za pomoc v kuchyni.

Pak už jen následovala příprava táboráku, který byl opět po roce vyšší než hlavní vedoucí.

Labyrint 2016 – 13. část

Čtvrtek 14.7. – den třináctý

Ráno nic neobvyklého. Dopoledne jsme vyrazili rybařit. Ovšem nikoliv do místního rybníka, ale do lesa. Po lese se nacházelo několik druhů mořských živočichů. Některé z nich se dali prodat legálně místní rybářské firmě, ale některé byli chráněné a dali se prodat pouze nelegálně na černém trhu. Během rybolovu jsme byli kontrolováni mořskou hlídkou, když jsme ale dodržovali pravidla lovu, nemuseli jsme se ničeho bát. Pokud jsme ale lovili nepovolená zvířata nebo lovili nadměrně, dostali jsme pokutu. K tomu všemu se zde ale vyskytovali ještě piráti, kteří nám náš úlovek ukradli celý.

Po poledním klidu jsme se vydali sesbírat „zákeřné sošky“ které se museli sbírat v určitém pořadí a každou následující musel jít hledat nový člen z družin.

Po svačině jsme se opět pohybovali za hranicí zákona a stali jsme se převaděči uprchlíků. Někdy se nám podařilo převést významného uprchlíka a za něj jsme mohli získat až trojnásobek bodů.

Během odpoledne se asi 20 z nás vydalo na boj čísel proti stejně početné skupině z hodonínského tábora. Klání skončilo nerozhodně. Potom jsme je ještě umluvili na „šišákovnu“ a pořádně si to rozdali. A zde už jsme měli lehce navrch.

Labyrint 2016 – 12. část

Středa 13.7. – den dvanáctý

Ráno a opět déšť. První hrou tak bylo klasické Bingo. Každý z nás si vyplnil a nechal potvrdit hrací kartu. Zalezl do stanu a čekal, až bude vylosováno nějaké číslo, které má na kartě.

Než jsme dohráli, přestalo pršet, a tak jsme vyrazili na Finskou stezku. Na ní jsme nalezli spoustu předmětů, ale ty co jsme najít měli, zůstali našim očím nějak skryté. Prý tam bylo i ramínko, lžíce nebo badmintonový košíček.

Do oběda pak byly ještě družiny rozděleny na dvě skupiny 1. s dobrou pamětí a rychlými běhy a zbytek. Ta první měla za úkol přenést zprávu co nejrychleji a co nejpřesněji pouze za pomocí své paměti a druhá vytvořili mozaiku na táborové téma.

Po poledním klidu jsme obdrželi nesmyslný text, který však po získání klíče, začal dávat smysl. Vyrazili jsme na 6 orientačně významných míst v okolí tábora, kde byly zašifrovány úkoly, které jsme museli splnit. Svačinu jsme stihli zase jen tak tak.
Během ní se před jídelnou nachystali členové týmu Biketrial Kyjov, kteří nám ukázali své dovednosti v jízdě v překážkách na jejich kolech bez sedátek. Měli jsme pak i možnost si jízdu na takovém kole sami, a kdyby nezačalo pršet, asi by ani neodjeli. Počasí nám opět nedopřálo táborák, a když už se ukázal DJ Carlito, tak spustil svoji mjůzik šou.

Labyrint 2016 – 11. část

Úterý 12.7. – den jedenáctý

Budíček probudil do deštivého rána a jednotlivé hry se na programu dne lehce přeházely. Nakonec se sluníčko umoudřilo a vylezlo zpoza mraků.

První hra tak začala pískáním. Chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, že je to morseovka. Po jejím vyluštění jsme si vyzvedli několik „součástek“ a měli jsme z nich vyrobit co nejvyšší věž, která zůstane stát alespoň 15s bez naší pomoci. Menší členové družiny měli svoji věž namalovat.

Mezi tím se na chatce č. 5 se objevila velká hrací plocha na Scrabble. Vždy proti sobě soutěžili dvě družiny. Kapitáni si museli pro písmenka posílat své členy do blízkého okolí tábora a následně skládat co nejhodnotnější slova.

Po obědě se ještě dohrával Scrabble a ostatní družiny pak po dvojicích vyrazili do lesa po stopách trestance Motýlka, který se snažil ze svého vězení uprchnout. Hra připomínala klasický knižní gamebook, kdy na konci každé zprávy bylo několik možností, kam jít dál. Svačina se musela trošičku posunout, protože některé hlídky po cestě „umřely“ a musely vyrazit znovu.

Po svačině začalo pršet a olympiáda s netradičními disciplínami se tak konala pod střechou. Družiny nominovali své členy na jednotlivé disciplíny, mezi kterými nechyběly: Ponorky a lodě, Piškvorky, Překážková dráha s míčkem ne lžíci, skok v gumákách a kabátu, závod v přehození ponožek, skok snožný s cihlou v ruce, sprint se svázanýma nohama ve slalomu z kuželů či zatloukání hřebíku nebo v pojídání suchého rohlíku na čas.

Počasí se neumoudřilo a místo táboráku tak den zakončilo promítání filmu Labyrint, při kterém snad každý chroupal popcorn.

Labyrint 2016 – 10. část

Pondělí 11.7. – den desátý

Budíček a rozcvička jak na vojně patří k sobě tak, jako žloutek a bílek (nic proti Štěpovi ;)). Hned po ranních povinnostech jsme vyrazili do lesa vyrobit si své „nádobíčko“ na první hru druhého týdne. Byla to golfová hole. Následně všechny družiny vyrazili na lesní hřiště, kde je čekalo 8 jamek. Jen ty greeny mohly být střiženy více na krátko.

Po obědě, jsme za pomocí nápověď vyluštili šifru a začali vyrábět vlajky, transparenty a skládat pokřiky na skandování na turnaj týmů ve fotbálku.

Po svačině jsme se stali lovci africké zvěře, kdy skupiny museli nejprve ulovit vedoucí družin a teprve potom mohli lovit vzácná zvířata aneb vedoucí.

Před večeří jsme vytáhli bílá trika a připravili si je na batikování. To za nás naštěstí udělala Anička a tak jsme se mohli nachystat na večerní diskotéku.

 

Labyrint 2016 – 9. část

Neděle 10.7. Den devátý

Už od rána se všichni těšili na své návštěvy. Ale ještě než tomu tak bylo, jsme se vydali na turnaj s hodonínským táborem. Hrála se hra podobná baseballu, jen s drobnými odlišnostmi. Na to, že jsme hru vůbec netrénovali, tak jsme nedopadli vůbec zle. Na oběd jsme už byli v táboře, kde už čekalo pár netrpělivých rodičů.

Až do večeře byl v táboře celkem klid. Kdo chtěl, mohl se jít koupat, svézt se na lodičkách, skákat na trampolíně nebo si zahrát deskové hry.

Večer jsme pronášeli „indiánské dítě“ do tábora to byla poslední hra návštěvního dne.