Čtvrtek 6. července
Dopoledne jsme se na skok opět podívali na prérie. Museli jsme ulovit co nejvíce bizonů. Žádná sranda. Když byl bizon poraněn, rozzuřil se a snažil se nás „zabít“. Pokud se nám ho podařilo skolit několika ranami, padl na zem a mi ho mohli odnést do tábora. To by nebylo nic divného. Ale slunce na prériích je příliš silné a mi se museli v pravidelných intervalech vracet na základnu a než se stihli vrátit k našemu úlovku, už nám ho mohla vyfouknout jiná družina. Několikrát se i stalo, že jsme o kořist přišli pár metrů před cílem.
Po obědě již tradiční focení účastníků do našich památníčků.
A pak už hurá na Sedánek offroad. Museli jsme zdolat trasu velmi pestrým terénem. Nikoliv během, ale sedem. Jelikož jsme trasy zvládli rychle, volný čas jsme vyplnili silovou přetlačovanou dvojic.
Po svačině se družiny vydaly na zkoušky míření. Každého člena čekala jedna. Mezi tradiční – vzduchovka, luk, střelba na koš přibyla čára, ruské kuželky a další.
Po večeři už na nás čekalo místní MHD. Přes tábor jezdilo šest autobusových linek a každý člen měl určenou nástupní stanici a místo kam se musel dostat. Někdy bylo náročné vystoupit na správné stanici, neboť spolucestující rozhodovali o tom, jestli se bude zastavovat, jestli můžeme vystoupit či nastoupit. Nakonec většina přeci jen dorazila tam, kam měla.
Do večerky už jsme si mohli připravit oddechový program dle vlastní vůle.